11. PŘIKÁZÁNÍ - lžičkou nenakrmíš

27.02.2018

Jak dostat jídlo do ortodoxních prsomilů? Taky to vaše dítko upřednostní vždy prso před lahodně namixovanou batátou, s kterou jste se s láskou dělala a kterou zase nakonec stejně sníte sama? Článek napsala má kamarádka Katka, která má skvělý styl psaní, humoru a zábavné historky. Tož čtěte a bavte se:

Jedna z věcí, na kterou jsem se jako čerstvá maminka těšila, bylo krmení miminka a jeho ochutnávání "dospěláckých" dobrot. Dokonce má naivita tehdy sahala tak daleko, že jsem přímo prahla po těch fotkách upatlaných pusinek a bodýček a spokojeného dítěte se špagetou u pusy. Když se tedy začal blížit 4. měsíc mojí dcery a naše pediatrička mě poučila o možnosti zavést příkrm, zajásala jsem. Ano, je to tak. Měla jsem radost, že konečně jí budu moct uspokojit něčím jiným, než jen prsem. Doposud jsem totiž kojila a to ne jen tak párkrát za den, ale asi milionkrát denně včetně nocí. Zkrátka pokaždé, když si dcera vzpomněla, že by si dala jedna dva loky, šup a už se kojila. Samozřejmě už jsem pochopila, že kojení je super věc, že spoustu věcí se tím zjednoduší, jako třeba uspávání či uklidňování, ale přeci jen jsem už trochu sobecky pomýšlela, že bych taky mohla vyrazit ven bez dítěte na déle, jak hodinu a půl.

Na této fotce 4 měsíční Emilka
Na této fotce 4 měsíční Emilka

Tedy úderem 4.měsíce jsem naběhla do potravin, nakoupila báječné dýně, batáty a mrkve a jala se vařit příkrm. Když jsem konečně uvařila tohle parádní mixované menu bez chuti avšak krásných podzimních barev a vyndala jsem velkolepě připravenou mističku a dětskou lžičku (poučena z internetových diskuzí- nejlepší je z IKEA), následoval první zádrhel. Dcera nehodlala obléct ten absolutně geniální celotělový bryndák (ano, také z IKEA) a už vůbec neplánovala spořádaně sedět v lehátku. No nevadí, jedu dál. Inu narvala jsem jí přes drobné protesty do bryndáku a upoutala na sedačku. S úsměvem jsem nabrala lžičku božské many a se slovy "mňam mňam, hami hami" směřuji do jejích úst. A hle! Lžičkou narážím na uzamčenou pusinku. Když se nakonec podaří projít lžičkou skrz rtíky, narážím na odpor dásní a nakonec na mě dcerunka vyplázne jazyk. Ona to nechce?! Dobrá, vyndavám prso, neboť dcera začíná hlasitě protestovat a kojím. Zřejmě je brzo, počkáme.

Uplynul 6. měsíc a má dcera - ortodoxní prsomil - měla stále jasno, že lžička je pouze na hraní a obsah misky se má rozmazat všude kolem, abych měla radost a mohla prát o sto šest. Zatímco děti kamarádek kolem už se tou dobou ládovali horem spodem jak malí otesánci, naše krmení vázlo stále více méně ve stejném bodě (a to už jsem dle pediatričky měla zavádět do stravy větší kousky jídla, ne-li jí naservírovat svíčkovou s knedlíkem).

Zlomový bod nastal při jednom nákupu, kdy jsem v sekci dětská výživa (kam jsem jinak chodila pro inspiraci co uvařit dítěti a koneckonců i manželovi) narazila na takové ty kapsičky do ruky. No co, za zkoušku nic nedám, v nejhorším to sním sama - bez přidaných cukrů, éček, škrobů (takže jakobych to vařila já, že :) ). Ideu vaření příkrmů jsem prozatím opustila, manžel se netvářil, že bych chtěl dlouhodoběji jíst dýňové či mrkvové pyré ve tvaru ledových kostek.

Tedy koupila jsem dvě kapsičky s lákavým obrázkem na obalu a doma si vyčíhala na dobrou náladu dcery (i sebe). Poučena z předchozích nezdarů jsem se na základy stolování vybodla, kapsičku omyla horkou vodou a s vědomím, že vyperu celou dceru i sebe ať to dopadne jakkoliv, jsem ji kapsičku podala na svém klíně. Nejdřív prozkoumala materiál, barvu, a že to z toho otvoru vcelku ochotně teče ven, pak první cucnutí, druhé a poté její pohled "mami co to na mě zas zkoušíš..." vystřídala obří chuť a celá kapsička v ní postupně zmizela. Neuvěřitelné! Takže prsomile - nechceš lžičku, ale cucat to jó.

Následující dny byly ve znamení ochutnávání různých druhů kapsiček na našem trhu, až jsem dospěla k závěru, že přeci musí existovat možnost nacpat mnou uvařené jídlo do tvaru kapsičky. Brzo jsem objevila plnící kapsičky od Petit&Mars a já opět mohla rozjet své kuchařské umění, nyní již obohacené o obiloviny, těstoviny či rýži. Všechno jsem to pěkně uvařila, namixovala a nacpala do kapsiček, něco zamrazila na horší časy a šťastná jak blecha, že dcerunka konečně něco sní, jsem si konečně zaplatila předplatné do nedalekého fitka.

Aktuálně se mají věci tak, že Nela má 7. měsíců, stále je to samozřejmě prsomil (po kom to má, netuším), ale kapsičky ochotně přijímá (a v nich stále sofistikovanější skladbu potravin). Já můžu zvesela chodit cvičit nebo si tak trošku na pár hodin zaflámovat v obchodech, manžel servíruje kapsičky (a tváří se, že dcera má mnohdy chutnější večeři než on) a všichni jsme spokojení.

A bonus- zatímco při pokusech se lžičkou jídlo končilo i tam, kde to odporuje fyzikálním možnostem doletu jídla, s kapsičkou je veškerý bordel eliminován na nejmenší možné zlo a to končí decentně pod bradičkou případně na prstíčkách. Takže třikrát hurá kapsičkám! Nicméně občas si říkám, že ten příbor bych přeci jen dceři měla čas od času ukazovat, aby pak nebyla ve školní jídelně překvapená...

Ale jako matka jsem prozatím splnila další vývojový bod - dítě nakrmíš :)

Mimochodem PETITE MARS je česká značka a tady dva recepty od nich: